Aplikovaná termomechanika 2010

Aplikovaná termomechanika 2010

Vyráželi jsme vlakem v půl páté z Liberce. K naší startovní pětici se v Turnově přidal šestý účastník. Kolem půl sedmé jsme se konečně vydali po svých se Semil a hned na začátek nás čekal slušný kopec - Kozákov. Noční cesta byla příjmená a předvědčili jsme se během ní mj. o tom, že petrolejová lampa (spalující ovšem lampový olej) má výrazně větší světelný výkon než běžná čelovka.

Na Kozákově nám Mirek oznámil, že zná nedaleko jeskyni, která bude ideální pro nocleh. Po třicenti minutách marného pátrání byl nucet přiznat, že on tu jeskyni nikdy neviděl a zná ji jen z vyprávění své kolegyně. Po dalších třiceti minutách hedání vyšlo najevo, že kolegyně v předdůchodovém věku místo navštívila jako desetiletá a dnes si už není jistá, jednalo-li se o Český nebo Slovenský ráj. Jen šťastný nález hledaného místa Mirka uchránil před lynčem.

Drábovna nám jako nocležiště dobře posloužila. Cestou do Koberov se k nám přidali další dva účastníci a jeden pes (Adéla je Austrlaský labradoodle a svou inteligencí se vyrovná většině účastníků), čímž jsme dosáhli maximálního letošního počtu a zároveň účastického rekordu Aplikované termomechaniky.

Po prokličkování skalním bludištěm jsme sestoupili do Mladé skály. Zde nás sice z jedné hospody vyhodili a ve druhé na nás byli přísní, přesto se nám podařilo se najíst. To bylo důležité, protože za Jizerou na nás čekal dlouhý kopec přes Frýdštejn až na vrchol Kopaniny.

Stali jsme se posledními tohodenními hosty zdejší restarurace a když Martina odjela autobusem, vydali jsme se na další cestu. Zatím začal vát prudký vítr, který rozehnal mraky, takže jsme nocí pokračovali pod hvědnou oblohou. Nocovali jsme na větrné bezejmenné kótě 614 m.

Sestup směrem k Hodkovicím proběhl bez potíží a po překonání dálnice nás opustili Mirek s Petrem. Zbytek výpravy pokračoval na Ještědský hřeben. Čekalo nás strmé stoupání na Záskalí a dále na Javorník. Za odvedený výkon jsme se odměnili v hospodě na Rašovce, kde se odpojila Eva - zavolala si odvoz.

Nejtvrdší jádro výpravy poté pokračovalo po hřebeneni až na Pláně pod Ještědem. Cestou dolů z hřebene se oddělil Jirka a zamířil na kolej, zatímco poslední trojice došla do Horního Hanychova k tramvaji.


Celá trasa letošní Aplikované termomechaniky měřila zhruba stejně jako maratonská trať. Dosáhli jsme několika unikátních výsledků: nejvyšší počet účastníků, první zúčastněný pes, první překročení denního i celkového plánu.

Těšíme se zase za rok!

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich