Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013 (11.-13.1. 2013)

(fotografie najdete na konci článku)

Pohled na předpověď počasí již 9. ročníku aplikované termomechaniky vzbuzoval ve všech jejích účastnících naději, že si letos konečně užijí opravdový zimní přechod se vším všudy. Několik minulých ročníků se teploty totiž pohybovaly více či méně nad nulou a tak se bylo opravdu na co těšit.

Na místě srazu, libereckém nádraží, se v pátek 11. 1. sešlo 9 skalních příznivců zimy a v 18:28 se vyráželo vlakem do Mimoně. Po výstupu a zevrubném přepočítání členů jsme vyrazili směrem Ralsko, kde byl náš první bivak. Cestou nahoru jsme se krátce zastavili na Juliině vyhlídce a pod vrcholem udělal jeden z účastníků i pokus o skalní lezení (podle značek na skále cesta obtížnosti III), nutno říci, že ne příliš úspěšně. Na vrchol jsme dorazili kolem 22h a začalo hledání místa na stany. Někdo se vešel do jedné ze dvou věží, ostatní rozbili tábor pod nimi. Na Ralsku už nás také čekali další účastníci z Prahy. Večer už se stihlo akorát uvařit a rychle zalézt do stanů.

Sobotní ráno nás přivítalo východem slunce, které za ranními mraky vytvářelo nádhernou podívanou. Teprve teď se ukázal nezaplatitelný výhled z našeho Bivaku. Udělali jsme si snídani a sešli se v podhradí. Jedna z účastnic se od nás ráno odpojila a tak jsme pokračovali v 10 lidech. Následoval rychlý sestup z Ralska a pochod po neznačené cestě směrem Osečná. Během cesty jsme omylem vstoupili do oblasti bývalého uranového dolu, kde dodnes probíhá neutralizace kyselé půdy. Ostraha nás upozornila, že v prostoru nemáme co dělat. Naštěstí nám nakonec povolili rychlý průchod tímto územím a tak jsme se mu nemuseli zdlouhavě vyhýbat. Oproti plánu jsme vylezli na Velký Jelení vrch – prostě proto, že se nám líbil. Navíc Jirkovo zvolání „Uděláme hore zdar“ nešlo jen tak přejít.

Naše další kroky vedly na zříceninu Děvín, kde jsme si dali krátkou svačinu s ochutnávkou různých „antifreeze“ nápojů. Všem asi nejvíc chutnal čert s výluhem z chilli papriček. Ostatní ale nebyly daleko za ním. Po svačině jsme vyrazili po červené do Osečné, kam už se všichni těšili na oběd. Tento úsek byl asi nejnudnější, protože vedl v podstatě celou dobu po nově vybudované asfaltové cyklostezce. Z červené jsme sešli ještě před Osečnou a prošli jsme lázněmi Kundratice. V hospodě Dřevěnka jsme se v příjemné atmosféře najedli a v televizi mezitím sledovali výsledky prezidentských voleb. Místní štamgasti začali postupně zaplňovat hospodu, a když už nebylo v místnosti přes kouř z jejich cigaret skoro vidět, usoudili jsme, že je čas vyrazit dál. Naše trasa nás vedla dále po červené kolem pramene Ploučnice a poté neznačeně pod Mazovu horku. Noční pochody patří asi k tomu nejlepšímu, co může zimní období nabídnout. Nebe se zcela vyjasnilo a všude bylo až zvláštní ticho. Pod Mazovou horkou byl náš druhý letošní bivak. Někteří se rozhodli strávit noc v bývalém chudinském domku Skalákovna, ostatní rozestavili stany před ní. Moc sil už nezbývalo a tak jsme rádi rychle uvařili a zalezli do spacáků.

Nedělní vstávání nám zpříjemňovalo úplně jasné nebe. Z předchozího dne jsme byli dohodnutí, že vyrazíme v 9 ráno směrem Pláně pod Ještědem, protože pražská výprava chtěla stihnout výlez na Ještěd a brzký návrat k autu, které měli zaparkované až v Osečné. Většina členů výpravy tak vyrazila po zelené přes lom Basa na Pláně. Dva členové čekali v Jiříčkově na svoje lepší polovičky a s nimi šli na stejné místo, ale po červené. Všichni jsme se pak shledali v místní hospodě. V tuto chvíli nás už čekal jen výstup na Ještěd, na který jsme se probojovávali proti lyžařům, sjíždějícím okolo nás ke sjezdovkám. Krajina pod Ještědem i Ještěd samotný vypadaly jak z pohádky o Mrazíkovi. Mraky, které Ještěd zakrývaly, se na konec rozpustily a tak jsme si mohli užívat výhledů do všech směrů. Všichni už tušili blížící se konec letošního ročníku ATM a tak jsme ještě jednou nechali kolovat pití všeho druhu a udělali společné foto. Poslední částí výletu byl sestup z Ještědu do Horního Hanychova na tramvaj. Za zmínku stojí snad už jenom bílý retrívr, kterému jsme se asi nahoře zalíbili a tak se nás rozhodl velkou část cesty doprovodit.

Letošní ročník ATM stál opravdu za to, zima se konečně ukázala v celé své síle a my si užívali jejích krás. Nezbývá tedy než se těšit na příští rok, na jubilejní desátý ročník ATM 2014. Všichni jsme už zvědaví, co Tomáš k této příležitosti připraví za trasu...

Michal Ackermann

~*~

Fotografie

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

Aplikovaná termomechanika 2013

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde