Letošní ročník Aplikované (termo)mechaniky proběhl o víkendu 21. – 23. 1. 2005. Jeho náplní bylo praktické terénní cvičení v nerovnovážné biotermodynamice a přenosu tepla a hmoty.
V pátek odpoledne jsme se sešli na vlakovém nádraží v sestavě Mirek, Zdeněk, Martin, Filip, Fanda, Tomáš, Ondra, a vyrazili směr Česká Lípa. Už ve vlaku bylo jasné, že většina z nás vsadila při překonávání účinků zimy na různé nápoje. Z Č. Lípy jsme původně měli pokračovat vlakem do zastávky Srní u Č. Lípy, ale nakonec jsme vyrazili pěšky po modré. Ta se kousek za městem ve tmě vytratila a my řešili první zádrhel. Naštěstí Fanda je zkušený orientační běžec, a tak jsme s jeho pomocí brzy opět našli ztracenou cestu, po které jsme došli do Srní. Jelikož jsme měli menší časový skluz, nezaháleli jsme a kousek za Srním jsme v lese poblíž pískového lomu rozbili stany. Večeříme na náměstíčku mezi stany, debatujeme a ochutnáváme různé nápoje. Když jsme šli spát, nebylo po sněhu ani památky.
Po probuzení jsme konečně mohli obdivovat krajinu v zimním hávu. První noc jsme všichni přežili ve zdraví, nikdo neumrzl ani neomrzl. Krátce po deváté vyrážíme směr Hradčany. Cestou se kocháme křupajícím sněhem pod ještě suchými botami. Kolem jedenácté jsme dosáhli prvního kontrolního bodu – Hradčan. Těšíme se na doplnění zásob v místních potravinách, ale dorazili jsme pozdě, takže pouze svačíme z vlastních zdrojů. Dále pokračujeme prohlídkou bývalého vojenského letiště a přilehlých leteckých hangárů. Zaujal nás nápis v jednom z nich :„Před zažehnutím motorů nezapomeň otevřít vrata“?. V dáli je vidět kopec Ralsko. Z letiště směřujeme do Kuřivod, kde nás podle mapy čeká hospoda. Cestou potkáváme kolegu, který nám doporučuje tu, ve které vaří. Do hostince přicházíme ve dvě odpoledne. Zdejší nabídka je lákavá – „dej si minutku a vyhraj milion!“ Nevyhrál nikdo nic, a tak si alespoň pochutnáváme na skvělé horké čokoládě. Někteří z nás si zde lížou své rány, berou suché ponožky do mokrých bot…Ve čtyři vyrážíme za Kuřivody a už za hodinu hledáme tábořiště. Protože je větší zima než v pátek, rozděláváme oheň a opět ochutnáváme různé nápoje. Nejvíc na odbyt šla ohřátá medovina, škoda že jí je tak málo...
V neděli vstáváme kolem osmé. Ze spacáků se nám do zimy moc nechce a na lihoviny chuť moc nemáme, takže nezbývá než pobíhat kolem stanů a rychle něco uvařit. Po snídani a nezbytné ranní hygieně vycházíme směrem na Ralsko. Dnes už je opravdové zimní počasí, sníh je suchý, občas vysvitne slunce. Jak se však blíží Ralsko, některým z nás docházejí síly, a tak často odpočíváme. Samotný výstup na vrchol byl pro někoho skutečným vrcholem úsilí, ale nádherný rozhled po krajině stál za to. Chvíli se kocháme, ale pak nás hlad a zima donutily zalézt do závětří u věže. Zde dojídáme poslední zásoby a připravujeme se na finiš – cestu na zpáteční vlak. Z kopce to jde někdy až moc rychle, cestou narážíme na „řopíky“ - lehké vojenské opevnění budované před druhou sv. válkou. Před třetí hodinou jsme dorazili na zastávku v Pertolticích pod Ralskem, kde nás zaujal ruční systém spouštění závor.
Do Liberce jsme všichni dorazili v pořádku (nepočítaje puchýře na nohách a podobné drobnosti) a v klidu se rozešli do svých domovů.
Ondřej Medůna